Součástí nařízení vlády č. 73/2023 Sb. se stane od příštího roku i tzv. sociální podmíněnost neboli sociální kondicionalita. Vedle standardní „zemědělské“ podmíněnosti, jež nyní tvoří téměř 120 požadavků a standardů (za které zemědělci nejsou nijak finančně oceňováni) přibude dalších několik desítek požadavků sociální podmíněnosti.

Nutno říci, že ani za plnění sociálních požadavků nebudou zemědělci nijak oceňováni, ale může pouze dojít ke krácení většiny podpor v případě nedbalostních porušení. Od počátku jednání k dané problematice, kde byla tzv. sociální kondicionalita probírána, byl postoj Zemědělského svazu ČR k zavedení tohoto nového nástroje z oblasti pracovně právních předpisů nesouhlasný.

Na rozdíl od některých jiných zemí EU jsou kontroly v ČR v této oblasti poměrně intenzivní a systém ověřování je robustní (Inspektorát práce). To může české zemědělce znevýhodňovat proti jejich kolegům např. z některých zemí jižní Evropy, kde systémy kontrol nejsou v praxi tak striktní, ačkoliv harmonizace EU práva je formálně zajištěna. Vyšší míra krácení podpor v ČR by se v dlouhodobém horizontu projevila negativně do ekonomiky českých farem.

Ve srovnání se „zemědělskou“ podmíněnosti začíná krácení podpor u sociální podmíněnosti (dle návrhu) minimálně na 3 % vůči všem hlavním opatřením SZP, avšak může se vyšplhat až k vyšším desítkám %. Česká republika však nestanovila povinná hodnotící kritéria (rozsah, závažnost, trvalost) jež by „škálovala“ rozpětí sankcí a nelze dohlédnout, zda jsou mechanismy nastaveny jen pro zemědělské aktivity, jak ukládá EU nařízení (čl. 88, odst. 1, (EU) 2021/2116 - např. výroba potravin, nebo OZE na farmě by neměla být zahrnuta do soc. podmíněnosti).

Nově tak nastavenou podmínkou tzv. sociální kondicionality by zemědělské podniky museli splnit určité úrovně zacházení se zaměstnanci, a to především z hlediska BOZP, informační povinnosti, ale i s ohledem na uzavřené kolektivní smlouvy aj.

Alarmující je především fakt, že český návrh momentálně obsahuje prvky, které EU legislativa neukládá (zejm. oblast podmínek zaměstnávání). Tímto by fakticky byla česká úprava v rozporu s EU nařízením k SZP, které doslova uvádí: „Právní akty uvedené v příloze IV obsahující ustanovení, na něž se má vztahovat systém správních sankcí uvedený v odstavci 1, se použijí v platném znění a v podobě, v níž je provedly členské státy“. Jestliže by ČR tedy zařadila i požadav-ek/ky, které v národní legislativě neodpovídají stanoveným ustanovením aktů EU (příloha IV), pak by jednala v rozporu s čl. 14, odst. 4 nařízení (EU) 2021/2115.    

Postoj Zemědělského svazu ČR je od začátku nesouhlasný a věnuje významné úsilí tomu, aby bylo přijato realistické nastavení tohoto nástroje. Snahou Zemědělského svazu ČR, tak je zamezit zvýšení administrativní zátěže, znevýhodnění proti jiným zemědělcům v EU a vyhnout se neúměrnosti sankcí.